|
Vůdcovský
Uzel
|
|
Váže se nejsnáze. Libovolně velkou kličku zespodu provlečeme předem
vytvořeným okem. Nevýhodou toho uzlu je, že jej po zatížení (zvláště
za mokra a u měkkých lan) téměř nelze rozvázat. Používá se jako
uzel do spár, na smyčkách do hodin (uzel lze vázat jednou rukou)
a na hroty, slaňovací smyčky, které zanecháváme na skále, a sedací
smyčky. Nouzové vázání na střed lana s vytvořením šle - pouze výjimečně.
|
Protisměrný
Uzel
|
|
Je
známý též pod názvem očková spojka. Její tvar je shodný s vůdcovským
uzlem, liší se postupem vázání a způsobem zatěžování. Na jednom
konci lana uděláme jednoduché očko, potom je druhým koncem protisměrně
okopírujeme. Uzel vhodný ke spojení dvou lan nebo smyček k zavěšení
na hrot (nehodí se tam, kde potřebujeme vázat jednou rukou, např.
při provazování skalních hodin). Očková spojka je jedním ze dvou
doporučených uzlů na popruhy.
|
Protisměrný
uzel na ploché smyčce
|
|
Ke
spojení plochých smyček (u vklíněnců, k zavěšení na hrot, k vytvoření
třemenů) nebo k navázání dvou popruhů použijeme výhradně očkovou
spojku. Musí být dobře srovnán a zatažen. POZOR NA DOSTATEČNĚ DLOUHÉ
KONCE (alespoň čtyř- až pětinásobek šířky popruhu)!
Jiné uzly zásadně na ploché smyčky nepoužíváme - při zatížení prokluzují
a mohou se rozvázat! Vyšší pevnosti dosahují šité ploché smyčky,
výchozí pevnost materiálu není redukována uzlem- správný šitý spoj
je vždy pevnější než samotný popruh.
|
Lodní
Uzel
|
 |
Je
to nejjednodušší zadrhovací uzel, velmi často používaný. Jeho dvě
oka mohou mít jakýkoli potřebný rozměr. Po vypnutí z karabiny nebo
sejmutí ze skalního výčnělku se lodní smyčka sama rozváže. Samozřejmě
drží i tehdy, když je namáhána jen za jeden konec. Váže se tak,
že kdekoli na laně vytvoříme oko a hned vedle zcela stejným způsobem
druhé. Vzniknou tzv. brýle. Pravé oko přiložíme naplocho na oko
levé (aniž jsme jej otočili) tak, aby se lano křížilo (při špatném
přiložení uzel nevznikne). Kde není možné předem vytvořenou lodní
smyčku nahodit (třeba na strom), vážeme ji postupným ovinem. Používá
se pro sebejištění na stanovišti. Smyčku zapneme do karabiny a délku
lana od úvazu lze snadno doladit. Je možné ji použít při všech způsobech
smyčkového zajištění, kde záleží na těsném obepnutí jisticího bodu
(volná smyčka by z něho spadla), na zajištění batohů a dalšího materiálu
na stanovišti apod., k ukotvení lana ke stromu atd.
|
Poloviční
lodní uzel
|


|
Uzel
doporučila bezpečnostní komise UIAA jako nejvýhodnější dynamické
jištění, uvázané na kabině s pojistným zámkem (HMS karabiny). Na
příslušném obrázku je vidět způsob založení lana do karabiny. Není
vedeno přes rameno. Ruce jistícího manipulují 1m pod karabinou tak,
jako když se dobírá volné lano. Podle toho, zda lano povolujeme
či dobíráme, prosmekává uzel na jednu nebo druhou stranu karabiny.
V případě pádu se přemístí jedna (bližší k jištěnému) ruka jistícího
k druhé (vzdálenější) takže nyní obě spočívají na laně, vzhledem
k padajícímu na odvrácené straně karabiny, za uzel - a po dráze
1m zbrzdí spolu s uzlem v karabině.
|
Osmičkový
Uzel
|
|
Můžeme
jej vázat podobně jako vůdcovský uzel na smyčku. Kličku však neprovlékáme
okem přímo zespoda, ale teprve po dalším překřížením seshora. Uzel
má tvar osmičky a je dobrý do spár. Často jím nahrazujeme vůdcovský
uzel, neboť je pevnější a po zatížení se lépe rozvazuje. Hodí se
k nouzovému navázání na střed lana: lano přeložíme, ve vzdálenosti
asi 1,3-1,5m od přehybu uděláme osmičkový uzel. Vzniklou smyčku
obtočíme kolem hrudníku a provlékneme uzlem, provlečenou část smyčky
nasadíme přes jedno rameno a hlavu jako šli, uzel pak posouváním
lana dotáhneme až tělu a srovnáme. Pro spojení dvou lan nejdříve
vytvoříme osmičku na jednom konci. Koncem druhého lana pak osmičku
protisměrně okopírujeme.
Stejným postupem se můžeme navázat. U první osmičky ponecháme delší
konec, provlečeme jej oky úvazu( označeno tečkovaně) protisměrně
vrátíme do uzlu a ten jím okopírujeme.
Tento uzel je jako jediný doporučený pro navazování na úvazek.
|
Rybářský
Uzel
|
|
Spojuje
dobře dvě lana, snadno se váže i rozvazuje. Není příliš rozměrný
- při stahování lan po slanění je proto menší nebezpečí, že lano
uvázne v trhlině, než při použití jiné spojky. Vázání: Konce lan
položíme vedle sebe v protilehlých směrech a každým obtočíme pomocí
jednoduchého očkového uzlu druhé lano. Tahem lan pak oba uzly stáhneme
těsně k sobě. Aby uzel byl dokonalý, musí jeden konec směřovat vlevo,
druhý vpravo. Bezpečnější , ale rozměrnější variantou je dvojitý
rybářský uzel. Hodí se lépe na kluzká lana, nemá tendenci se samovolně
povolovat ve chvíli, kdy není zatížen. Proto se nejčastěji používá
ke spojení smyček vklíněnců. Při vá-zání děláme okolo lana ovinutí
dvojitým očkem, uzel opět musí být dobře srovnán.
|
Prusíkův
Uzel
|
|
Používá
se se při šplhání po laně a záchranných pracích. Základem je Prusíkův
uzel, zkráceně prusík. Střed svázané slabé smyčky (průměr 5- 6mm)
obtočíme kolem lana a provlékneme uzel. Vznikne jednoduchý prusík.
Dvojitým obtočením vytvoříme prusík dvojitý, který lépe drží. Nezatíženým
prusíkem lze po laně posunovat, při zatížení lano sevře a drží na
jednom místě. Protože je symetrický, může být zatěžován a drží v
obou směrech. Prameny prusíku, obepínající lano, pečlivě srovnáme.
Použitá smyčka musí být v relaci k průměru lana tenká (to je nevýhodné
z pevnostního hlediska), jinak prusík nedrží a klouže.
|
|
|